Agnes a Cliff Daches | Kniha Agnes

Kapitola první

První týden u mých majitelů

Prvně se Vám chci představit.

Jmenuji se Adnes Goldest Daches a narodila jsem se mamince Famiře Farah Goldest Danubius a taťkovi Chesterfieldovi Pip Strážce klidu, a to 24. 3. 2009. Mám ještě 11 sourozenců, 4 sestřičky Auru, Abru, Afrodite , Agathu a 7 brášků Aristotela, Apollona, Arese, Artoria, Achillea, Apache, Assama.

Každý jsme po narození dostali barevnou mašličku, jsme všici černí, tak aby nás majitelé rozeznali. Na mě vyšla lila barva – ale říkali tomu růžová, takže něž mi bylo přiřazené jméno, byla jsem Růža, Růženka apod. Sestřičky jako Aura měla oranžovou a tak to byla z počátku Oranžáda. Nejmenší z nás všech byla Malušenka s mašličkou barvy lososové.

V 7 týdnech, přesně 17.5 jsem se odstěhovala k mým majitelům do Sobětuch, okres Mladá Boleslav. Jsou to 2 mladí lidé v malém domečku, ale s veeeeeelkou zahradou. Teď jí ještě tak nevyužiju, ale až vyrostu ve zdatnou fenku, jejej …. To budou muset ještě pár arů přikoupit.

První dny se mi stýskalo, ale nový majitelé se snaží být mi dobrými pány, a tak i já se musím snažit, je nezlobit. Dost koušu ruce, paže, vlasy a za krkem. To je prostě moje, ale musím se to odnaučit.

Když jsme byli malý, majitelé nás dokrmovali sunárkem. Jezdili za námi i mý nynější páníčci. Panička také z počátku pomáhala krmit, hlavně nás holky. Bráchové byli zdatnější jedlíci, tak byli větší a mňamku navíc dostávali, až když jsme byli všici o něco starší.

Paničce jsem se zprvu moc nelíbíbila. Vybral si mě páníček. Bylo mi u něj táááka dobře, že jsem jejich návštěvu při konečném výběru štěňátka prospala. To se paničce nelíbilo, že jen spím a později jsem se i dozvěděla, že si mě ani z toho dokrmování moc nepamatuje.

Chtěli fenku, ale paničce se tím pádem začal líbit žlutý pejsek – Ares. Noo já a páníček jsme však zvítězili :o) Ale už i panička se usmívá, i když vím, že jí dost zlobím, má mě ráda. Brášku Arese si nakonec nechávají majitelé mé maminky a tatínka. Je to fešák, říkají mu Ras a já se s ním budu vídat. A taky soupeřit, kdo bude mít víc pohárů a medailí .o)

Teď už jsem u JM druhý den – respektive třetí. Dorazili jsme v neděli večer. Cestu jsem i proplakala, ale více prospala. Nový domov se mi celkem líbí, ale první noc jsem smutněla. Ráno se mnou byli doma oba páníčci, ale pak postupně odjeli pracovat a já zůstala doma sama, zatím v provizorním domečku, vně domě, v koupelně.

Teď se mi ale už staví kotec. Hned první víkend v novém domově jsme na něm pracovali, všichni tři.

Ano i já pomáhala. Jen se koukněte na fotečky, jak mi to jde :o)

To víte, musím je kontrolovat, abych ho měla pěkný a dvorečku to slušelo.

A taky jsem se musela po základech projít a zanechat tam své stopičky, jako Hollywodská hvězda .o)

I strejdovi sousedovi Františkovi, jsem ukázala, čí palác to tady bude.

První výlet na vodítku

Páníček mě vzal hned v úterý na kukandu po vesničce, ve které budu vyrůstat. Noo zprvu se mi nechtělo, sem byla nesvá, kam mně jako chce vláčet, ale poznala jsem, že je to fajné. Odpoledne jsem šla i s paničkou, zase na druhý konec vesničky.

První bitka s vypraným prádlem

Panička navečír vyprala 2 pračky prádla, a jak jsem to ještě neznala, tak jsem si toho moc nevšímala. Za to druhý den dopoledne jejej …. To se ty rukávy tak třepotaly a hejbaly, že jsem neodolala a vše jsem pomuchlovala. Páníček mi teda za to vyhuboval, ale byla to sranda.

Ve čtvrtek za mnou dorazil táta s bráchou Rasem a jejich páníčci, čili teta Ája a strejda Jirka. Bylo to báječný je zase vidět. Natolik mě to ale rozrušilo, že jsem v noci pláčem zburcovala celý domeček, a to jsme měli návštěvu, byl u nás na noc děda Davidu se strejdou Lukášem.Páníčci si mě museli vzít k sobě do postele. Hajnula jsem si jim k nohám a bylo mi líp.

I v pátek dopoledne jsem si hověla v pelíšku.

Pak jsem s paničkou, která měla dovolenou, čistily část plotu, který museli předělat, pač sem jim ho přelezla :o) Jenže nám začalo pršet, bouřilo se, a tak bylo po práci. Panička se vysprchovala a pak vzala i mě. Teda noo nevím, byl to zajímavý zážitek. Sem nevěděla, jestli utíkat, nebo si to užívat. Pak jsme si hajnuly do pelíšku a spinkaly.

Z pátka na sobotu si mě k sobě ale už nevzali. Ani ukrutný pláč mi nepomohl. Noo prostě postel je jen mých majitelů, já prý musím vydržet tam kde sem, než se kotec prostě dobuduje.

Taky jsme udělali branku na zahrádku. Prý tam ke kytičkám nesmím. Opět jsem musela pomoci.

Páníček si nevěděl rady, tak jsem zaasistovala.

Sem musela aj šeptat, aby nikdo neslyšel naše plány.

Jen když to páníček dodělal, měla jsem po plánech. Tak vysokou branku asi opravdu nepřeskočím. Teď teda určitě ne, ale budu na to trénovat .o)

Tak tohle je asi vše co bych Vám teď napsala. Starají se o mě docela dobře. Jsou občas vyjukaní víc jak já. To víte, jsem jejich první miminko, a tak neni divu.

Mějte se všichni hezky a já se zase ozvu

Pac a čumáček Agnes

Kapitola druhá

Můj pobyt u JM pokračuje

Panička už podruhé pročítá knížku o mé rase co má půjčenou a sem tam se děsí. Např. řádky jako …. „Toto plemeno oplývá notnou dávku temperamentu, podnikavosti a inteligence …. houževnatost, pracovitost, učenlivost, věrnost a vyhraněný smysl pro střežení majetku a obranu svého pána mají hluboce zakořeněné a jsou považování za spolehlivé a výkonné pracovní plemeno… Knírači se dobře učí a výborně se hodí pro výcvik, i když kvůli jejich tvrdohlavosti a svéhlavosti se hodí spíše pro zkušenějšího psovoda….. Knírači jsou houževnatí a vitální psi, potřebují dostatek prostoru, jsou tedy vhodní pro aktivně založené lidi. Vyžadují pravidelný pohyb. Jsou hraví, inteligentní a velice učenlivý. Musíme mít však na paměti, že tito psi mají tvrdou hlavu a sebevědomou, svobodnou povahu a potřebují pevnou ruku. Zejména střední a velcí knírači se proto příliš nehodí pro úplného začátečníka….“ ….. toto když se panička dočetla, docela jí to ještě víc zaskočilo.

Věděla, že nejsme jen tak ledasjaké plemeno a že se mnou bude práce, ale jako i si o tom číst … noo to jí dodává odvahu noo …. Je starostlivá panička moje, ale každý nějak začínal a já potvůrka malá jí to neusnadňuju .o)

Také se dočetla „ …. Typickými vlastnostmi kníračů jsou zvědavost, drzost a podnikavost …. „ To se na mě docela dost hodí. Paničku zlobím nejvíc na zahrádce. Vím, že tam nesmím, ale mě se tam tak líbí jí škádlit. Jednou na mě volala, a já si ležela v těch krokusech, o které se starala a táák se mi nechtělo zvedat. Pak sem to teda vzala mezi zvonky a ředkvičkami s mrkvičkou. Panička mě chtěla chytit, ale nechytla, tak sem dal ještě jedno kolečko přes planou růži a pivoňky. U růžičky sem prý zlomila jednu větývku, ale dyk to doroste ..přeci :o) Když mě ale chytla, zprdla mě, zavřela za plůtek a byl konec a od té doby mě tam nechce. Ale určitě mě tam někdy zase vezme. Vždycky musím všechno všude prozkoumat a prošmejdit a slovo zákazu, to je pro mě jako povel „jooo tam je něco zajímavýho …“, noo ale jakmile jsem u něčeho načapána podruhé tak to je pak sec mazec. JM mi říkávají Šmejdilko :o)

O víkendu, na konci května jsem se jal s paničkou, bývalými majiteli s bráchou Rasem a naší maminkou kouknout, jak to chodí na výstavách. Mamča se tam vokazovala. Cesta byla dlouhá, až do Olomouce, a i deštivá. Panička se chtěla naučit nějaké triky na mě, ale celý den pršelo a bylo tak ošklivě, že výstava byla v krytém prostoru pro drezuru koňů, na písku a tím pádem jsme museli celý den být v autě. Ale mně osobně to nevadilo. Já ten déšť ještě ňáko moc nemusím, tak mi, na sedadle řidiče, bylo krásně.

Zato kolem maminky se poskakovalo ….. česalo, stříhalo, prostě aby jí to slušelo …

A pak to bylo už jen na holkách … … tož i na zoubky se mamce koukali…

Byl to úmornej den, a když při zpáteční cestě začalo svítit sluníčko, každý jen hudral. Já ale dostala páreček, taky jsme si dali kousek bábovky, co upekla maminka mého páníčka, babička Sobotková, takže to i tak byl čupr den.

Páníček byl ten den na rybářských závodech, takže s námi nebyl, ale za to vyhrál nejdelší chycený úlovek, úhoře 66cm. Ale když jsme se vrátili z Olomouce spinkal a já ho ani ten den neviděla, pač jsem spala celý víkend doma, tam kde jsem se narodila, u maminky s taťkou a se sourozenci. První noc tam se mnou spala panička a já mohla tak být uvnitř domu s ní. Druhý den už to bylo ale jiné, nechali mě tam, v té smečce. Z počátku mě bylo smutno a bráchové mě zlobili, nechtělo se mi tam být, ale …. Začala jsem všem vyprávět, jak se mám, kde bydlím, jakou mám provizorní boudičku, jak velkou zahradu máme a tak všecko kolem a už si tak nedovolovali a nekasali se nade mnou. Zas tak zhýčkaná nejsem přeci.

V neděli mě ale všichni naštvali, a to hned v 6 ráno. Prý mi odstávaly ouška, musí se přilepit, abych byla krasavice. Noo to sem teda byla, vypadala sem jak nějaká krysička., ouška mi neplandala a nelítala kolem hlavičky a mně to strašně vadilo. Ňák jsem to ale strhla, tak byl klid, ale oni mi to pak zase nandali :o/ Teď to ale už zase nemám, ouška si prý sedla, ale co sem zaslechla, že je možné, že zase začnou odstávat. Stále rostu, vyvíjím se a tím pádem prostě i ouška stále rostou a dělají si, co chtějí.

Zatím stále bydlím v koupelně

Páníček měl noční a nezvládal mi kotec dodělat. Práce se tedy prodlužují, ale konečný výsledek bude

jistě úžasnej, teda noo … jak se to vezme. Budu bydlet venku :o/

Také pauzičku jsme si museli dát, posilnit se dobrým mokem

Také jsme měli porady, co a jak udělat, abych to měla hezké.

Panička se vchytrých knihách také dočetla, že budu hlídat naše celé obydlí …. Budu mít obrovskou zodpovědnost a na to se těším. Jakmile se přiblíží nějaký ten cizinec, táák ho kousnu do prdítka :o)

V koupelně je ale docela sranda. Jednou jsem už hajala, sem byla nějaká unavená a mojí páníčci se šli koupat … si hověli ve vaně a mě strašně zajímalo, jaký to tam je?

Jak já si ráda hraju

Mám spoustu hraček a pískátek. Jsem hravá, ale občas potřebuju taky krotit a občas nemají páníčci čas a normálně se podívejte, jak se mnou páníček jednou vyběhl. Sem si chtěla hrát, on ale potřeboval pracovat a tak mě zabavil samotnou..

Vidíte to ??? přivázal mi na krk krokodýlka, co jsem dostala od rodičů paničky, těm říkáme babča s dědou Davidovi.

Má takovej i jejich boxerka Baruška… tak se o něj asi u nich při návštěvě, budeme prát… I když, mi se pereme i tak. Se jí asi nelíbím… vždycky na mě vrčí a doráží … asi jí rozčiluje můj dlouhej čumáček :o) , pač ona má nosisko splácnutý, ale dyk ona je taky celá krásná, skoro jako já .o), tak nevím, co se jí nezdá. Budu si s ní muset prostě znovu promluvit.

Taky se ráda honím za míčkem, se mi někdy nedaří ho chytit. Ale nejlíp je asi v kuchyni, doma u mých

páníčku, tam mám taky pískátko

a když nejsem pod dozorem, tak lítám po posteli, ale páníčci jsou hodní a občas si zasloužím, si tam pohovět s nimi a podělí se se mnou i o nějakou tu dobrůtku….

A občas se ták unavím, že to dopadá i takto

Už se znám s dětmi ze Sobětuch

Jak si tak s paničkou chodíváme na procházky, potkáváme obyvatelstvo z naší malé vesničky. A to víte, já sem přeci jen krasavice a všichni na mě letí, takže jsem lákadlo na lidi. Noo a hlavně dětem se líbím a oni mě … oni tak běhají a vše se jim tak třepotá a mě tááák baví je tahat za rukávy a nohavice … nechápu proč mě panička vždy okřikne … dyk si chci hrát :o)

Jedna kamarádka, Barča se jmenuje, s tou se máme rádi. Chodívá k nám často, už sem si na ní zvykla. Hraje si se mnou a mě občas zamrzí, že místo hračky kousnu jí. Oni mají doma taky 2 pejsky, holky, tak je na to prý tak trochu zvyklá. Ale já se vycvičím, naučím se „mířit“ :o)

Jednou jsem šly s paničkou a Bárou na procházku k vodě, tam se mi moc líbilo.

Taky sem pak dostala od Barči odměnu, že sem byla tak hodná :o)

První noc v mém kotci

Tak můj úžasný páníček dodělat moje bydleníčko.

Ten den se na mě přijeli podívat i chovatelé (strejda Jirka a teta Ája) s mou maminkou, tatínkem a bráchou Rasem. Hned se kotec prubnul, jak se říká, a zavřeli nás tam. Všichni šli na baštu , nacpat pupky a nás nechali zavřený doma.

Noo ale vydrželi jsme to.

Panička se učila nějaké triky na mě .o) Dostala jsem páreček, hráli si se mnou a takových pochval co jsem dostala. S bráchou jsme se taky pěkně porvali, až nás museli od sebe odhánět.

Zato s páníčkem, s tím sem

však vždy na pohodu :o)

Ten večer mi bylo za mou poslušnost tedy připraveno lóže venku. Mám tam deku a madraci abych nenastydla a měla měkoučké spaní. Jen se sami podívejte, jaký to je pokojíček. Ještě boudičku a bude to ouplně nej ..

Tak zatím a já se zase ozvu

Pac a čumáček Agnes

Kapitola třetí

Jsem již 4 měsíce stará :o)

a opět Vám chci trošku zrekapitulovat jak se mám a jak si žiju.

Na začátku července jsme si udělali prodloužený víkend. Jeli jsme na ryby, na řeku Labe co pramení kousek od nás.

Prvně páníčci chtěli postavit bivak, ale měli jsme šikovný plácek, a mohli jsme spat v autě… teda páníčci, já si hověla na rybářském lehádku vedle auta pod dešníkem.

První den odpoledne nás zastihla strašná bouřka, lítaly blesky a to jsem v autě schovaná byla. Panička se bála, aby do nášeho Vavři, jak se jmenuje naše autíčko, neuhodilo, ale vše bylo v pohodě. Pak bylo už jen teplo a sluníčko.

Já opět paničku zlobila, dva krát jsem jí zdrhla, volala mě, ale mě to nezajímalo. Jedenkrát jsem si našla nějakou mlsku a bylo mi jasné, že mi to zebere, tak jsem raději nepřišla. Podruhé jsem utekla za páníčkem, vláčel na břehu řeky a mi šli po cestě kousek od něj… noo ale já sem se prostě chtěla koukat na něj … a tak sem za nim zdrhla. Pokaždé jsem dostala, zlobila se na mě :o/ Dělávám jí to i teď , i když vím, že je to špatné ….

Rybu jsme sice žádnou nechytili, ale u vody to bylo super. Dostala jem na hraní myšáka….

Mohla jsem k vodě, a tak jsem si to užívala, aj pruty jsem hlídávala.

Pak nám panička odjela na dětský tabor.

Jeje to se nám stýzkalo. Páníček se o mě ale hezky staral, zvládli jsme to a pak jsme za ní i jeli. Jednu noc jsem tam i spala :o) tam Vám bylo dětí…. A víte co byla největší sranda…. oni si nemohli zapamatovat moje jméno to je cooo, copak jméno Agnes je tak težký k zapamatování??? Šla jsem s nimi na procházu, na výlet k nějakému mlýnu…. Tam se děti ráchyli pod jezem. A to bylo něco na mě. Tak dlouho jsem běhala na splavu, až jsem tam spadla. Jejda to jsme se všichni lekli. Ale jsem holka šikovná a nic se mi nestalo. Páníček mi však musel pomoci zpět nahoru, proud vody sem prostě sama nedokázala zdolat. Zato jeden klučina, neposlouchal nařízení vedoucího tábora a ve vodě si rozřízl o kámen nohu…. Fuj to bylo krve. Vše nakonec dobře dopadlo a klučina stihl spoustu dalších soutěží a rácháního se v bazenu, co byl tam v areálu tábora.

S páníčkem jsem pak byla u babičky a dědy Sobotkových, ti mě hlídali když šel páníček za kultůrou do města :o) Byli na mě hodní, jako vždy. I kámoška Nera si na mě zvykla, že jí tam otravuju a provokuju.

Je to její teritorium, měla bych jí poslouchat, ale sem rošťanda a tak jí víc zlobim než poslouchám. Mám se tam ale u nich vždy hezky.

Babička s Dědou na mě sou moc hodní teda pokud ze mě nedělají kuchařku ……..

Když u nich sem, mohu spinkat s páníčky v postýlce :o) Ale oplácím jim to dost špatně, jak sem ještě malá, hodně piju a neudržím čůrání, a dělám jim doma loužičky. To se nikomu moc nelíbí. Jednou kvůli mě panička ráno brzo vstávala, já ještě hajala, ona se rychle oblékla, neučesaná, neupravená mě chtěla vzít ven na čůrání …. noo jenže já vylezla z postýlky, pár kroků … noo a neudržela sem to. Ach to byl smutný výraz ve tváři mojí paničky, a když se jí viděla, aj já zesmutněla. Snad se to časem naučím držet a bude to pohodě.

Teta Ája vede cvičák. Když jsme ve Žďáře u Sobotku, tak tam s paničkou chodíváme. Byli jsme tam zatím teda jen jednou, ale panička se učí rychle a pak trénujeme sami. Naučili jí mi připravovat nějakej “koláček”. To vám je zábava. Oni mi naservírují mňamky na travičku a já si je vyčmuchávám … jen čmuchám a čmuchám a baštim. Už mi to páníčci rychotovali asi 2x, moc jim to nešlo, to je musím pomluvit, ale věřím, že se zlepší a naučí se mi to lépe chystat.

Báječná byla oslava mých 4 měsíců. Začali jsme s JM chodit na výlety a nejradši mám směr Tuřice, to i páníček… do hospůdky. Tam mají sezení venku, páníček dá pívečko a sem tam i nějakou mlsku. A právě tam jsem dostala svou první hranolku a líznout píva. Jej to byla dobrota. Nechápu ale proč jen tak málo … Vysvětlovali mi, že to neni pro pejsky, že to nesmím. Noo nejde mi to na rozum.. oni můžou spoustu věcí a mě to zakazujou…. Asi až budu větší, tak asi jako oni, tak pak ….?? Tak já vydržím.

K narozenimám jsem dostala i první “kousání”. Jeli jsme do Chotče u Ořechu, kde je pán, kamarádům pejskům se schovává a oni ho hledají a pak když jim utíká, tak ho chytají a prostě tak nějako sem to vokoukala…Noo vypadá to švandově, těším se, až taky takhle budu řádit jako ti všici pejsánci, co tam byli. Aj táta Chesterfield s mámou Farinou tam byli. A kamarád Zero ze cvičáku ze Žďáru taky.

Dorazili tam i moji tři bráškové. Karel, Assam, Rasík. Všici jsme si spolu pohráli, pak potahali hadříček

– byla to kůžička, měkoučá a bylo to opravdu moc fajn.

Těším se na další kousáníčko, líbí se mi to a tak doufám, že budu jednou šikovná alespoň z poloviny jako je můj táta Chesterfield.

Tak zase ahoj

Pac a čumáček Agnes

Kapitola čtvrtá

Čas letí a já stárnu… ,o)

... také rostu a vyvádím neplechy.

Mezi první starosti patří okno do kuchyně. Sem už tak velká, že jim už vyskočím tlapkami na parapet a hlavičkou nakukuju do jejich talířů. Jj a to ještě porostu ….

Objev psího jezera

A to nesmím zapomenout, si představte, že jsme objevili psí jezero. Byl krásný slunný den. Nejdříve jsem se byla s panikou smočit v Jizeře, co nám teče za zahradou. Jak krásně osvěžující byla. Pak páníčci začali hledat na, ode mě rozkousané, mapě nějakej rybníček v okolí naší vesničky. Našli a tak jsem vyrazili. Na prvním najitém jezírku byl pro nás čtyřnohé zákaz, ale právě tram nás navedli do vesničky jiné, kde jsou dvě písková jezírka, jedno pro lidi a v druhém se mohou koupat i pejsci. Bylo nás tam spousta. Zkamarádila jsem se tam, honili jsme se po břehu, ve vodě … no prostě čupr zážitek. Když sem ale měla jít plavat … noo to se mi teda moc nechtělo. Já do vody jdu, smočím bříško, osvěžím se, to můžu, ale na plavání to teda ještě není.

Chodíváme do Jizery, je krásně chlaďoučká. Občas zlobim, tak mě páníčci z peskujou, ale to mě určitě přejde… dyk sem malá. Jednou sem si chtěla dát páničkovi Marllbora, no jen víčko se mi podařilo žužlat, pak mě odchytli a zase byl sec mazec.

Nejhorší ale je moje láska a náklonnost k ponožkám.

Panička v sobotu vyprala prádlo. Pověsí ho vždy na sušák venku na dvoreček. Během dne je to v pohodě, jako nemusím si ho všímat, nějako mě nevadí, po té co jsem ho tehdá zmordovala na zemi, už ho raději nechávám být, ale sem tam …. noo chytne mě to, a to pak stojí za to…

Jednou večer, páníčci byli doma, chtěli mi dopřát večerní toulky dvorečkem a to se jim nevyplatilo. Bylo tam hafo moc ponožek … jejda já je pomuchlovala, potahala … panička řádila, posbírala je po dvoře a zavřela mě do kotce. Noo ale starost přišla druhý den. Nesnídala sem … a začalo počítání ponožek … oooou asi 6 jich chybělo… nespárované. Byla sem v pozorování. Jako hrála sem si, nic mě nevadilo.. byla sem v poho. Ale za to v pondělí ráno v půl 5, když mě šla panička dát pusinku, když odjížděla do práce, to začalo … našla v mém pelíšku 2 vyzvracené ponožky. Šla hned za tátou, páníčkem Jírou ,o), noo ten nelenil, nalili do mě nějakou hnusnou vodu a já začala zvracet další. Stále jedna byla v hledání. Páníček mě vzal pak k doktorovi, vzali mi krev a plánovali se mnou nějako gastroskopii…. Teta Ája páníčky ale uklidnil, že pokud to je už jen jedna ponožka a ta malá ťapinka, ať vydržíme, že už sem větší než byl tehdá Rasík, když jim také zhltnul ponožky, asi to máme v krvy ,o) ,, že nyní by to už mohlo projít klasickou cestou ven.

Byla sranda, jak teď chodí a každý bobek prošťourávají. Jim to ale usnadňuju. Baštim švestky a blumky a bobky mám řídké… ale nějakej ten tuhej teda taky zmáknu. Je to švanda. Vím ale, že nevědět, jestli jejich čtyřnohé stvoření má či nemá v bříšku nesprávnou věc, švandovní není. Snad se z tého svého pubertálního období vyhrabu a budu hodná a poslušná Agneska. Jen teda nevím … s paničkou mlátí puberta a rapl ještě i teď … i sám páníček to o ní říká …. a to by měla být již dospělá… :o)

Stále jezdíme na návštěvy na Vysočinu,

stále se učím poslušnosti a stále taky zlobím. U dědy a babičky Davidových, kde je boxerka Bára nás stále hlídají, prostě jsme si nepadly do oka, a tak mají páníčci o starost navíc. Moje snaha o promluvení si s Bárou v klidu, nevyšla.

U dědy a babičky Sobotkových tam je to taky občas na ostrý drápky. Nera se občas rozčiluje a jako nedá jen tak odbýt, jak sem si myslela, ale bere mě. Jednou mi panička nakoupila dárečky u tety Jany v chovprodej a i plnej pytlík pamlsků tam byl. Nera se o tom dozvěděla a v nestřežený okamžik, se do toho pustila. Všechno mi snědla :o(

Další kousání

Sem už větší a je prý potřeba trénovat stisk mé tlamičky. Jeli jsme s paničkou, bráchou Rasíkem, s mámou Farinou i tátou Chesťou kousat. Byl to jinej pán, než co jsem byla prvně. Jezdí teď jinam a tak nás berou s sebou. Moc často tam teda nejezdíme, ale když už, tak je to super.

Dorazila tam i ségra Afrodita, tak si nás figurant vzal všechny tři štěňátka najednou a zase nás dráždil kůžičkou a mi se snažili a snažili…

prostě to bylo báječný… moc mě to baví… a paničku??, byla sem figurantem pochválena: „Ta má zkus od přírody….“. To bylo něco, co mou paničku strašně potěšilo a nadchlo…. Bylo to krásný slyšet :o)

Bylo tam řečeno, že mám zkus po tátovi, a když se měl táta Chesterfield nominovat na MS v Rakousku, nesměli jsme na té akci chybět. Museli jsme ho jet povzbuzovat a fandit mu.

Jednalo se o nominaci na Kníračské MR a fandit dorazili i baičky a dědové Davidovi i Sobotkovi.

Přijela tam i Afrodita s Míšou, a když měl táta odcvičeno, a že mu to šlo, šel odpočívat, čerpat síly na další dena a mi malý vyyrazili k vodě a hráli jsme si tam.

A já sem paničce donesla hozený klacík :o)

i tak sem šikovná.

Dářko – víkend v Karlově

Od 4. -6. srpna teta Ája se strejdou Jirkou zorganizovali Výcvikový víkend v Karlově u Velkého Dářka.

Dorazili jsme všichni, co chodíváme na cvičák do Žďáru. Stále tam s paničkou chodívám pokaždé, když ve Žďáře jsem. Pak dorazili i nový majitelé jejich dětiček, tedy mý sourozenci jako Artík z Košic s paničkou Mirkou nebo Ben s Vildou a rodinou z Duchcova.

Měla dorazit i Afrodita s paničkou Míšou z Brna, ale nakonec jim to nevyšlo. Afra dostala průjem, a tak raději byly doma.

Byl to supr poučnej a naučnej víkend. Spousta legrace se užilo. Učili jsme se poslušnosti, čmuchali koláčky. Někteří zdatnější kamarádi už trénovali na různé zkoušky či výstavy.

Přípravy stopiček :o)

Strejda Jirka šlápe stopičku pro bráchu Rase Tady je moje panička :o)

A všimněte si , co tam někteří z nás

máme naservírované. To je teta Ája a dupe si tu pro mého tátu Chesťu a mámu Farinku

Bylo mi tam opravdu krásně. Co jsem vycítila, panička bylo občas zaražená… nejsem příliš poslušná … to musím přiznat, ale snažím se. Ona se mnou taky začíná, takže zkušenosti žádné a tak není divu, že se občas trápí. Snad jí budu časem dělat větší radost.

I počasí nám vyšlo. Sice trochu foukalo, ale bylo to snesitelné.

Páníček jezdíval na rybičky, takže tam s námi moc nebyl, nemohly jsme se mu s paničkou tak moc ukazovat, co jsme se naučily, co jsme dopilovaly a tak…. Ale zase si užil rybky. Večer ale dorazil a popíjel se všemi páníčky u ohně.

Víkend rychle utekl a mi opět odjeli domu. Celý týden jsem se ale těšila na další výlet. V autě mě to teda moc nebaví, ale pak když někde jsme… jeje to bývá švandy.

Začíná nám dovolená :o)

od 11. -20. září jsme měli zamluvenou dovolenou na rybách v Ostrově nad Oslavou.

Celý týden jsem spala venku před bivakem a hlídala pruty.

Ale poštěstilo se mi, hovět si i na lehátku s páníčky :o)

Byli jsme tam ještě s páníčkovic kamarády, tetou Janou a strejdou Láďou.

Sem tam se nějaká ta rybka chytla, ale celkově nic moc. Asi byly rabička napapaný a nechtěli k nám.

Občas to byli pořádní macani….

A večer, večer se sedělo, povídalo a popíjelo…

a ráno zbylo hlídání prutů na mě.

Přišla se za námi podívat i žába ropucha

a takto mi chtěl páníček sníst moje párečky

Sem tam nám zapršelo, bylo chladno, ale jinak bylo krásně.

Se podívejte sami jak si hovíme .o)

Panička se mnou chodila cvičit, koláček jsme dělaly a taky jsme navštívily tetu Áju a cvičili poslušnost s ní. Měly jsme jet i kousat, to mě strašně začalo bavit, ale bylo ošklivo, pršelo, a tak se to zrušilo.

Byla to prostě švanda dovolená.

Kapitola pátá

Podzimní čas

Výcvikový víkend Záměl

Páníčci mě vzali 13. -15. 11. 2009 na výcvikový víkend do Zámělu. Jeli sme tam asi 200kilometrů. Tentokrát to neměla pod palcem teta Ája, ale její kamarádka, které se říká Malina., protože se jmenuje Jana Malinská.

Dorazili jsme celkem brzo…. Už v pátek. Mě teda jen vyvenčili a šoupli do připraveného kotce. Jen sem se stihla pozdravit se ségrou Afrou, bráchou Rasem a samozřejmě tam nesměli chybět rodiče – Farinka a CHesťa. Večer mě ještě vyvenčili, pomuchlovala jsem se s nimi a viděla i strejdu Jirku.

Noc byla klidná, a protože jsem měla v kotci svou podložku z auta, spalo se mi hezky.

V týdnu jsme vstávali v půl páté, tentokrát mě nechali spát až do 7 hodin. Jenže sem nedostala najíst :o( Sem nechápala proč, jako co jé, že mě nechávají o hladu? Ale vše se změnilo….

Panička mi nachystala koláček, tedy stopičku a já si ho táák užila .o) bylo to super

A co bylo pak…?? Jejej já si zakousala…. Takovou radost sem měla. Jak mě to kousání baví. Aj mě i tentokrát pustili na toho zlobivého dráždivého „panáka“….ten Vám mě tak provokoval, že sem na jej vystartovala a hadřík vybojovala.

Byla sem tak vydrážděná, že sem chtěla paničku kousat až do nohou..

Pak nastala doba odpočinku. Je tu spousta kamarádů pejsků a pejsic, že jsme se museli prostřídat, a tak jsme mívala relax.

Mezi tím mi odjel páníček domu, k babičce a dědovi Sobotkovým a nás tam nechal. Co je mi jasné furt si smskujou, mají se moc rádi, i když se někdy handrkují…. jsou to má zlatíčka.

Kousalo se dál. Ostřílení pardáli bojovali o rukáv…někteří se teprva učili co se po nich vlastně chce a někteří dělali pokroky.

Odpoledne sem myslela, že dostanu nějakou mňamku, když se nabaštila panička, ale ono nic. Šla jsem zase cvičit, a to by mě asi bolelo bříško, kdybych ho měla nacpané…. Prý jsme byly v druhém kole lepší, pán je báječný .o)

Večer mě ještě zkoušeli, jak umím být poslušná….bylo dost šero, a tak jsem cvičili uvnitř budovy, kde páníčci spali. Ti tam mají prostoru a teplíčka… a já nic… to bylo tak nespravedlivé….. že jo, že se mnou souhlasíte,milý kamarádi.

Ale zase na druhou stranu,…někdy je lepší spát sama, v pohodlíčku a svém klídečku, protože aby mi celou noc někdo chrochtal do ouška a otravoval mi sny. to by se mi nelíbilo.

V té místnosti byli taková velká kamna… v nich to praskalo jako u nás doma, hned sem si na naše bydleníčko vzpomněla :o)

Večer se blížil. Dostala jsem baštu a čerpala sílu na druhý den, který bude jistě náročný jako ten první.

Ráno jsme se s paničkou proběhly a ona mi šla opět nachystat stopičku. Tentokrát mě už nepřekvapilo, že mi nedala najíst.

Když si pro mě pak přišla, byla taková jiná, zadumaná…. a když mě dovedla na místo, zjistila jsem proč. On to nebyl můj oblíbený koláček, ale udělala mi už i ocásek… jako že už sem šikulka tak si zasloužím víc .o)

Celkem mi to šlo, ale já sem moc hrr. Divíte se? Dyk tam kousek za kouskem je mňamka a čeká na mě, abych jí snědla… co kdyby byl někdo rychlejší.

Pak sem si opět trochu zdřímla a šla kousat. Já bych ten hadřík nejradši zmordovala, zmuchlala, poválela, ale to mě nenechají…prý si s tím nemůžu takto hrát…. Snaží se mě to odnaučit, ale je to se mnou občas dost těžké.

Po výcviku pro nás přijela babička a děda Davidovi, byli jsme nahlášeni, že budeme u nich celý následující týden. S Baruškou se k sobě nedostaneme, stále nás hlídají, chceme se spolu prostě pořád prát:o/

Poštěstilo se mi ale hajat v obýváku na gauči… no když tam chodí oba psi, co tam mají, tak proč né ja .o) Já se tam ale moc nezdržím, jsem od toho, abych hlídala domeček a dvůr, ne abych se válela doma na pelechu.

Jenže….

ten den co sem si tam hověla, přesně 16. 11. 2009 si babička všimla malé krvavé tečky, co tam po mě zůstala a začalo hned zkoumání… a babiččina předtucha se vyplnila, jj já rošťanda, uličnice Agnes začala hárat, JE ZE MĚ ŽENA :o) je mi 7měsíců a 3 týdny a už sem velká dáma.

Prý to budu mívat 2x do roka, cca 3 týdny. A ňáke dny jsem připravená na chlapa (asi 10-13 den), jako že můžu mít miminka. Jenže na to sem teď ještě malá.

Jsem tedy více zavřená v kotci, než abych si běhala po dorečku. Dost pláču. Až k babičce a dědovi volal starosta obce, že mu volala sousedka, jestli se u nás něco neděje, že prý tam vije a sténá nějaký pes.

Druhý den ráno přišla paní s novinami, prý maminka starosty a ptala se, jestli já sem ta, kdo tam tak pláče, že to prý má být štěně :o)

Já sem štěně, to že sem většího vzrůstu neznamená, že nejsem ještě miminko a nemám právo na pláč :o)

Výcvikový víkend Zbraslav

Víkend co následoval, byl opět akční.

Asi proto měla panička volno, aby načerpala energii, neboť jsme jeli na další výcvikový víkend.

Tentokrát k Brnu, do Zbraslavi. Pořádala to zase jiná teta, Lucka s Michalem, do kterého si mohu zase kousat, to je kamarád figurant. Tam se zase cvičila poslušnost a obrany s dalšími kamarády.

Dorazili jsme v pátek dost pozdě večer, ubytovali jsme se a já byla ráda, že si odpočinu po náročné cestě v kotci.

Páníčci mi dali baštu a šli se také napapkat. Co sem zaslechla, seděli do pozdních hodin v místní hospůdce a dělali tam bengál…. Sem sice spala až na druhé straně hřiště, se spoustou jiných pejsků, ale moc dobře sme je všichni slyšeli. Aj nějaké sklo tam lítalo… asi nějaké velké oslavy se tam konaly.

Ráno byli ale všichni čilí. Vstávali jsme celkem brzy, ale zvládli jsme to všichni. To že hárám nikomu nevadilo.

Prvně jsme s tetou Ájou zacvičili poslušnot, pak se rozdělili podle soupisky na obrany.

Odpoledne se za námi přijeli podívat i babička s dědou Sobotkovi a sestřenice Líba a moje prababička. .o) Mají to sem celkem kousek.

S paničkou jsme dostaly pochvalu, že jsme šikovné, že nám poslušnost jde, tu taky pilujeme jak se dá! Snažím se jí poslouchat a být hodná a šikovná.

A kousání….to je horší.

To tak často netrénujeme, ale už sem okusila i klínek. Musíme teda pilovat techniku, ale šlo to. Paničce teta Ája řekla, že se hezky tváří, že je radostná když koušeme… a to ona opravdu byla. Sice jsem jí občas pozlobila, ale byla šťastná. To já na ní poznám .o)

Cvičili jsme, kousali, hráli si, no prostě zábavy bylo dostatek po oba dva dny.

Domu sme jeli v neděli odpoledne a cesta byla, jak se dalo čekat, dlouhá. Přesto byl víkend krásný a poučný.

Už teď se těším na další akci…. snad mě páníčci brzy zase někam vezmou.

Stmívá se a napadl bílý sníh

Nevím co se to venku děje, ale ňáko brzo se stmívá, je pošmourno a já si musím zvyknout na chladnější noci. Také panička začala pracovat v jiném oddělení a jezdí domu pozdě a potmě.

Na cvičení, hraní si a cestování není tedy teď tolika času.

Páníček si mě pěkně rozmazluje, bere si mě občas do pelíšku, nejlépe když je sám doma .o) aby mu bylo veseleji. Když dorazí z noční směny, jdeme paničku vzbudit…jí houpnu do postele.... to je sranda jí vylekat a oblíznout po ránu :o) Líbilo se nám to všem, jen do doby, než jsme s páníčkem osiřeli a zůstali doma sami, bez paničky, která odjela pracovat.

Dny i noci se stále více a více ochlazovali a bylo mi řečeno, že bude ještě větší zima, že napadne sníh. Netušila jsem, oč půjde, ale když to přišlo, bylo mi to jasné.

Páníček mi vylepšil ještě kotec. Udělal mi boudu, to už víte, ale dovnitř mi stále trochu foukalo. Dali mi do vchodu tedy hadr…. Si jistě dovedete představit, jak asi dopadl… roztrhala sem ho, rozkousala, rozcupovala…. Nic tam nechci, překáží mě to. A to jeden z těch hadrů byl takovej hezkej, to paničce bylo líto…. :o(

Jenže páníček koumák musel udělat prostě verandu – takovou trochu předsíňku. Do boudy prý dostanu ještě slámu a prý musím zimu takto přečkat. No zatím to zvládám, jen jednou kdy bylo prý nějakých -15^oC, si mě vzali domu. Tam bylo líp noo, ale když já musím hlídat venku. Co kdyby se nám tam někdo potuloval, musím to ohlásit.

Panička vyzdobila domeček blikátkama a ozdobičkama. Babička s dědou Davidovi nám dovezli perníkový věneček, ležel a voněl na stole v kuchyni…. sem k němu ale nemohla, prozkoumat ho… a všechny tyto přípravy byly se slovy, že se blíží Vánoce.

Copak vím co to jsou Vánoce….. já bych si to voňavé kopčisko dala hned teď… čekat na nějaké Vánoce…

Ještě než ale ten den nastal, jeli jsme se podívat za kamarádkou Luckou, paničky kolegyňkou, jejich psicí Bárou a hlavně na živé divadelní představení Betlému, kde hrál její tatínek. I tu slámu co sem měla dostat do boudy, jsme dostali u nich.

Byla zima, panička si dala punč a já koukala a zírala kolem dokola, co tam bylo lidí. Na podium sem moc neviděla, ale vše sem slyšela, a když se začalo tleskat, začala jsem tleskot doprovázet štěkotem.

Bylo to tam hezké, s jejich zlatou labradorskou Bárou jsme si řekli, že se zase sejdem a odjeli jsem domu.

Blížící se Štědrý večer

Zprvu to byl den jako každý jiný jen jsme se byli odpoledne projít, zpívali po telefonu koledy a páníček tvořil z větví ze smrku, co roste u strejdy Františka, nějaké monstrum do stojanu. Nevěděla sem na co t oje, ale vypadalo to zajímavě.

Večer mi byly umyty tlapky, tentokrát to byl se mnou boj, těšila jsme se co se bude dít, když se o tom tajemném večeru celý den mluvilo.

Vše bylo uvnitř našeho domečku tak načančané, osvětlené a voňavé. Dostala sem na talířku řízeček, masíčko a salát. Pak sem si šla pro dárek :o)

Prvně jsme to vše očmuchala, bylo tam pod tím větévkovým monstrem spousta balíčků, mašliček a já našla ten svůj. Dostala sem něco na zub a míček, táák velkej, pískací. Pískal teda jen chvilku, ale byl báječnej.Ten den sem také slavila 9 měsíců na tomto světě. Chvilku sem si ještě pohověla s páníčky v posteli a pak zase šla ven, do svého pelíšku.

Užili jsem si všichni volna. Bylo to hezké mít oba páníčky tak dlouho spolu doma, odpočívali a hráli si se mnou. Také za námi dorazila babička s dědou Sobotkovými, s těmi jsem obešli celou naší vesničku a bylo fajně. Pár dní na to jsme jeli my na Vysočinu, slavit Silvestra či co.

Vyráželi jsem večer, když páníčka přišla z práce. Ten den mě páníček pěkně unavil, hráli jsme si s míčkem, švanda to byla, ale já celou cestu prospinkala.

Zastavili jsme se u dědy a babičky Davidových, panička tam měla nějakou schůzi a pak jsme jeli na chatu, za kamarády Janou a Láďou co jsme s nimi trávili dovolenou na rybách. Dorazili tam ještě další kamarádi, a s nimi jsme oslavili další nový rok.Páníčci popíjeli, papkali a já, ačkoli jsem měla připravené bydleníčko v přepravce, sem si hověla na gauči s nimi. V půl noci bouchali rachejtle, spousta hluku, rámusu, noo nic moc mi tato oslava neříkala. To vánoční dáreček s překvapením byl lepší :o)

Druhý den se jelo domu, ještě mě teta Ája ostříhala a zkrášlila. Prý sem zarostlá jako z džungle. Noo a pak začal opět ten samí koloběh… páníčci z práce do práce, já v kotci sama, no prostě klasika.

Ale co bylo krásné, byl ten sníh. Začal padat a padal a tolik ho bylo, až sem mívala úplně obalené tlapky. Ta sláma od kamarádky Lucinky mi od něj pomáhala a sušila mě. Páníčci mě i fotili, jak mi to zasněžené sluší. Ale mě to přeci sluší furt :o)

Agnes a Cliff DaChes‚ Black Eywa Porta Aghan

Hrubý Marek voliéry

jezdci koně chov stáje

stavebne prace zilina